Je zapotřebí upozornit na důležitou skutečnost. Pederastní (z řeč. pais -chlapec ; erastés - milovník) či efebofilní odchylná orientace je jedna věc a zneužívání mládeže věc druhá. Jedinec s těmito sklony má dvě možnosti, jak s ní naložit. Člověk nepoučený, tápající ve své sexualitě a zvláště nezvládající své vášně často sklouzává k obtěžování a zneužívání vyvíjející se mladé osobnosti, kdežto jedinec uvědomující si své zaměření, jenž je s ním smířen a ovládání mu nečiní problémy, koriguje své touhy do žádoucích mezí.
Takový člověk dokáže přeměnit svůj sexuální potenciál v úpřimnou netělesnou náklonnost k dětem a dospívajícím a stává se tak jejich chápajícím přítelem. Tito lidé nasazují celý svůj život pro práci s mládeží a jejich povolání učitele, kněze, vychovatele atp. je tak společensky prospěšné.
Dále - statistiky ukazují, že pederastních deliktů se dopouští procentuálně malá část pravých deviantů orientujících se na chlapce. Většina pederastů a efébofilů však svoje sklony zvládá a jejich prioritou není tělesný kontakt. Považuji proto za nespravedlivé znemožnit apriori všem adeptům na kněžství vykonávat svoji službu jen proto, že cítí náklonnost k chlapcům.
Zjišťování celoživotní preference v psychologickém vyšetření má mít za cíl rozpoznat patologické rysy sexuality u každého adepta na duchovenské povolání, bez ohledu na to, zda-li je heterosexuál, homosexuál či pederast. V každém případě by ale určitě nemělo být "konečnou" pro pederastně nebo eféfofilně deviantní bohoslovce, kteří jsou vyrovnáni se svou aberací a jimž nečiní problémy vzdát se fyzických kontaktů s dětmi.
Žádné komentáře:
Okomentovat