Tradičně pohotový a direktivně moderující Milan Kasimír představil hosta jen krátce a přirozeně a ne tak obšírně jako obvykle, kdy představení hosta se všemi dosaženými akademickými tituly a vzděláním jako na nějakém odborném semináři pro odbornou a laickou veřejnost.
Milan začal netradičně a zábavně kvízovou otázkou na publikum, která mylně předznamenala polidštěnou tvář diskuse. Paní Sokolová se nejdříve zalekla, že otázka je mířena na ni a byla by tak zkoušena ze svých znalostí. Otázka zněla: Kdy a jaký poslední evropský stát umožnil volební právo i ženám? Publikum otázko zodpovědělo pohotově.
A pak se paní Sokolová posadila za evangelickou katedru a začala asi třicetiminutovou přednášku před dvacetiletým vysokoškolským publikem. Opravdu si poněkud nevšimla multigeneračního rozvrstvení publika ve věku od dvaceti let a nejstaršímu bylo 84 let! Že by nemoc z povolání? Opravdu to chtělo silné kafe jak od Maryši, aby člověk pochytil řeč a trochu ji porozuměl. Teorie a teorie, desítky lidem neznámých odborných termínů z oblasti gender studií, z nichž mnohé vznikly nedávno a další kontinuálně vznikají. Jen některé vyslovené uvádím: konkluzivní studie, multikulturní a masový feminismus, queer teorie – tuto teorii prý předpokláda, že všichni přítomní známe! Feminismus, který úzce souvisí s gender studii rozdělila na reformní feminismus (integrační) – např. gay-lesbické hnutí u nás, feminismus genderového odporu (radikální). Upozornila na zkratku GLBTI: gay – lesbický-bisexuální-trans-interseuální… Pořadí písměn v GLBTI se mění podle ní ohledně důležitosti. Tak to může být třeba BLGTI, IBTGL… Moc zajímavé.
Vysvětlení pojmu gender studie asi pochopili od ní jen ti, kteří se s tímto pojmem setkali již ve škole – humanitně zaměřené nebo z médií. V praxi se s ním nesetkáte, jelikož je to pojem ryze akademický. Většině přítomným laikům nedokázala tento pojem vysvětlit a topila se raději v mnoha odborných termínech, které lidé neznaly a které měly plnit páteř gender studií.Chybělo vysvětlení praktického využití gender studií a užitek pro společnost. Termín je pro ní tak obsahově široký, že jej nelze vysvětlit.
Gender (rodová) studia vznikly ryze na akademické vysokoškolské půdě a čerpaly z praxe formou monitoringu, statistikami a výzkumy. Základem pro ně byl nejdříve feminismus, boj žen o svá práva, násilí v rodině a mužsko-ženské otázky, aby nebyli z toho muži odděleni.
Lapidárním způsobem vysvětlit tento pojem se paní Sokolové nepodařilo.
Nakonec jsem na internetu našel anonymní ale jasné vymezení pojmu gender, který se: užívá k tomu, abychom v diskuzích o mužích a ženách ve společnosti uměli odlišit biologickou podstatu lidí (pohlaví) od dalších vlivů, které formují dnešní podobu a postavení žen a mužů, tzn. odlišit od vlivů společenských, kulturních, historických.Dotazy z publika a tím zajímavější část setkání byla pro paní Sokolovou jistě jen přínosem. Zvláště když na mnohé otázky začínala nejdříve odpovídat „U nás v akademii…“ nebo „S tímto názorem nemohu souhlasit.“ Na druhou stranu byla relativně nestranná a zastávala se menšinových názorů, ač by s nimi souhlasila nebo ne. Zásadně se snažila konfrontovat s názorem ostatních. Postřehy publika byly zajímavé. Byla zmíněna otázka absence a hledání vzorů chování pro gay partnerské vztahy a partnerství, které paní Sokolová vidí individuálně na každém páru jinak a každý pár se musí učit individuálně sám a hledat vzory různě – především v širší rodině. Často byly její odpovědi relativizující a jasně nedefinované. Zajímavá byla i poznámka publika, že dnešní dlouhodobé vztahy jsou viděny jako „zotročující“ a jdoucí proti nesmyslnému reklamnímu sloganu „nevaž se , odvaž se“, který tak trochu „zlidověl.“
Největší a nutný přínos v rámci gender studia viděla paní Sokolová i s ní ztotožněné publikum ve školách. A to hlavně na základních a středních. Nesmyslné lpění na pohlavně oddělených předmětech dílny, pěstitelské práce a rodinné výchovy – vaření…“ a ve slabikářích. I „Kouzelná školka“ Nesvadby a Reifové by mohla zohlednit nejednoznačné a rozmanité role mužů a žen či otců a matek. A asi by bylo pěkné, seznámili-li by se děti s literaturou Olgy Sommerové.
Od Sokolové k Tokio Hotel
Je také pravda, že dnešní vzory a vnímání rolí žen a mužů děti hledají samy a bez rodičů a škol. Pomalu se od akademické paní Sokolové dostanu do praxe. Například poproková chlapecká německá skupina Tokio Hotel, jejichž mladí členové se oblíkají, líčí a malují jako dívky a jsou trnem v očích náctiletých kluků, kteří je většinou považují za buzeranty a teplouše. Naopak se líbí dívkám. Když babička uvidí vnučku, která má na tričku potisk skupiny Tokio Hotel a babička se ptá, co je to za holku na tom tričku, tak vnučka překvapeně vyskočí „ To přece není holka“. A tito náctiletí sami díky této skupině, která je pro ně typickým příkladem a motivem stírání vzorců chování daných pro dívky a chlapce, již dnes mají mnohdy ucelenější vidění v mnohem širším pojetí rolí než jejich rodiče.Naprosto českým fenoménem k Tokio Hotel je fenomén twincest, který vymyslely k této skupině české fanynky. Z dvojčat Billa a Toma z Tokia Hotel fanynky udělaly pomocí počítačové animace a koláže hudební milence, kteří se milují a jsou spolu. Jediným důvodem je, aby české fanynka nemusely žárlit na případné jejich přítelkyně, které údajně dosud nemají. Na internetu je již mnoho odkazů na takový virtuální milenecký vztah v mnoha fotografií, kreseb a povídek, které si fanynky vymyslely a tvoří je. O twincestu nevirtuální členové Tokio Hotel vědí a nevadí jim. Docela můžou být důležitá pro společnost jak akademická rodová studia tak praktický život v twincestu Tokia Hotel, kterému propadly tisíce českých fanynek. Aby ještě nakonec Maryše nebyla muž a Vávra žena.
Autor: Karel Tichý, duben 2008
Žádné komentáře:
Okomentovat