Svatovojtěšské prohlášení “PIETAS et FIDES”
Věc: Reakce na homofobní postoje vůči gayům a LESBIČKÁM
V nedávné době jsem byl svědkem několika nenávistných útoků proti stejnopohlavně orientovaným lidem, proto považuji za vhodné ohradit se proti těmto výpadům. Lidé, kteří takto presentovali svůj postoj vůči této minoritě, a u nichž bych naopak očekával vstřícnější a více empatický vztah k těmto osobám, si zakládají svůj názor zřejmě z povrchní, spíš nulitní znalosti této problematiky, přičemž váhu svých argumentů opírají o irelevantní články v bulvárním tisku či o analýsy jistých pseudovědců bádajících v této oblasti.
Není mým úkolem zde vykládat širokosáhlou problematiku homosexuality, ale stručně vysvětlit nejčastější mýty v této oblasti. Pro hlubší ponoření do problému doporučuji prostudovat níže uvedenou bibliografii.
Na diskusním večeru ČKA sekce Unie katolických lékařů na téma “Náš homosexuální bližní” se došlo k závěru, že aktivity a teorie holandského odborníka, který se zabývá homosexualitou, jsou nevědecké a odporují současným poznatkům valné většiny odborné veřejnosti. Uveďme tedy fakta na pravou míru. Homosexuální orientace je jev v převážné míře vrozený, vliv prostředí, výchovy a společnosti je proto zanedbatelný. Tvrdit obecně o homosexuálech, že jsou “zlořádi”, je značně neuvážené a trestně napadnutelné. Homosexuální chování samo o sobě není dobré ani špatné. Morální hledisko musí rozlišovat homos.jednání, které je výsledkem dlouhodobého věrného a oddaného vztahu, založeném na důvěře a úctě od pouhé promiskuity a nezřízeného způsobu života. Mravní rozhořčení je na místě jen v druhém případě.
Mravokárci často obviňují gaye a lesbičky z velmi nízké natality v Evropě a s tím spojenými dalšími negativními důsledky pro společnost. Vinu na dnešní neutěšené situaci však rozhodně nenesou “homosexuálové”, kterým nebylo dopřáno podílet se na růstu populace, ale styl života mnohých mladých párů spočívající v neomezeném užívání si radostí tohoto světa a v preferenci kariéry nad mateřstvím. I gay či lesbička může být pro lidstvo prospěsný/á, o čemž vypovídají mnohé případy z lidských dějin.
Závěrem tedy apeluji na všechny, kteří s despektem a opovržením pohlížejí na tuto menšinu odlišující se pouze odlišnou citovou preferencí, aby byli více vnímavější a citlivější k bytostně lidským potřebám těchto jako každých jiných lidí, což neznamená “mluvit o homosexuálech” , nýbrž “mluvit s homosexuály”, tedy naslouchat jim.
Autor: Martin Šístek
Žádné komentáře:
Okomentovat