V Brně nás
na únorovém setkání čekalo setkání s bibliodramatem. Tématem setkání byl „návrat
ztraceného syna“, respektive vzhledem k vyššímu počtu přihlášených účastníků
a důkladnému zkoumání motivů v biblickém úryvku spíše „odchod marnotratného
syna“.
Odchod jsme
probírali za všech stran. Zamýšleli jsme se nad tím, co „odchod“ vlastně je, že
odchod nemusí být nutně něco negativního. Probrali jsme čtyři metody možných
důvodů odchodu:
-
touha
po smysluplném životě
-
následek
konfliktu
-
touha
užít si
-
důsledek
nepřijetí
Více než dvě
třetiny účastníků si jako možný důvod odchodu vybraly první dvě možnosti.
Zamýšleli jsme
se nad postavením obou synů; jejich možné motivy chování jsme komentovali všichni:
jaká byla asi pozice obou synů a čím nás oslovuje a v těchto náhledech se velmi
odrážely naše vlastní názory a zkušenosti. V tom je bibliodrama velmi
zajímavé – člověk sice nerozebírá situaci ze svého života, ale při interpretaci
biblického podobenství se nám naše osobní zkušenosti a motivy jasně zrcadlily v našich
pohledech. Metoda umožnila nejen hlouběji proniknout do sdělení Písma, ale také
nenásilnou a hravou formou propojit neznámé lidi a umožnila také nezvyklý
náhled sebe sama. Zjistili jsme, že i zdánlivě jasný text (často notoricky
známý) lze vnímat různýma očima a dojít tak obohacení. Bylo to – slovy jednoho
účastníka – „stejně úžasné jako fáze sdílení při lectio divina“.
Velmi silným
okamžikem bylo, když dva z nás byli vybráni a měli představovat jeden odešedšího
a druhý zůstavšího syna. Kladli jsme oběma „synům“ otázky ohledně jejich
motivace, náhledu na bratra… Zpovídaní účastníci v roli synů (text Lk 15, 11–32)
zapomínali na své role a stávali se skutečnými postavami jednajícími podle
vlastního založení. Stejně tak, když jsme měli znázornit pozici, která pro
nás samotné nejlépe vystihuje situaci návratu a odchodu a vysvětlit, proč jsme
si zvolili právě toto ztvárnění.
Při hře,
aktivním zapojení celého člověka, se ale snímají zábrany, masky a člověk
ztrácí kontrolu. Dalo by se říci, že jaksi propadá ději. Ponoření se do textu
rozšiřuje vnímání a obohacuje jej o zkušenosti své i ostatními účastníky
sdílené, byť původní text už nemusí mít účastníci plně na zřeteli. Tento jev
bylo lze poznat v závěrečném shrnutí dojmů jednotlivými účastníky, když někteří
uvedli, že už se vlastně ani nesoustředili na text Písma.
Šlo o „setkání“
v mnoha úrovních smyslu slova: bylo to setkání s biblí, s ostatními nás
samých se sebou. A během celé doby, především samozřejmě při závěrečných
scénkách, kdy jsme měli sami inscenovat odchod a případně návrat, jsme zažili
hromadu nenucené legrace.
Setkání s
bibliodramatem tak bylo krásným úvodem do svatopostní doby. Učilo nás
roztrhnout šat, snad i srdce (Joel 2, 13: „Roztrhněte svá srdce, ne oděv, navraťte
se k Hospodinu, svému Bohu, neboť je milostivý a plný slitování, shovívavý
a nejvýš milosrdný. Jímá ho lítost nad každým zlem.“), a vyjít k bližnímu a k Bohu.
Jsem si jistý, že se k textu ještě jednou vrátíme, tentokrát s důrazem
na „návrat“.
Žádné komentáře:
Okomentovat