neděle 3. března 2013

Návrat ztraceného syna ~ bibliodrama na brněnském Logosu 10. února 2013


V Brně nás na únorovém setkání čekalo setkání s bibliodramatem. Tématem setkání byl „návrat ztraceného syna“, respektive vzhledem k vyššímu počtu přihlášených účastníků a důkladnému zkoumání motivů v biblickém úryvku spíše „odchod marnotratného syna“.

Odchod jsme probírali za všech stran. Zamýšleli jsme se nad tím, co „odchod“ vlastně je, že odchod nemusí být nutně něco negativního. Probrali jsme čtyři metody možných důvodů odchodu:
-         touha po smysluplném životě
-         následek konfliktu
-         touha užít si
-         důsledek nepřijetí
Více než dvě třetiny účastníků si jako možný důvod odchodu vybraly první dvě možnosti.

Zamýšleli jsme se nad postavením obou synů; jejich možné motivy chování jsme komentovali všichni: jaká byla asi pozice obou synů a čím nás oslovuje a v těchto náhledech se velmi odrážely naše vlastní názory a zkušenosti. V tom je bibliodrama velmi zajímavé – člověk sice nerozebírá situaci ze svého života, ale při interpretaci biblického podobenství se nám naše osobní zkušenosti a motivy jasně zrcadlily v našich pohledech. Metoda umožnila nejen hlouběji proniknout do sdělení Písma, ale také nenásilnou a hravou formou propojit neznámé lidi a umožnila také nezvyklý náhled sebe sama. Zjistili jsme, že i zdánlivě jasný text (často notoricky známý) lze vnímat různýma očima a dojít tak obohacení. Bylo to – slovy jednoho účastníka – „stejně úžasné jako fáze sdílení při lectio divina“.

Velmi silným okamžikem bylo, když dva z nás byli vybráni a měli představovat jeden odešedšího a druhý zůstavšího syna. Kladli jsme oběma „synům“ otázky ohledně jejich motivace, náhledu na bratra… Zpovídaní účastníci v roli synů (text Lk 15, 11–32) zapomínali na své role a stávali se skutečnými postavami jednajícími podle vlastního založení. Stejně tak, když jsme měli znázornit pozici, která pro nás samotné nejlépe vystihuje situaci návratu a odchodu a vysvětlit, proč jsme si zvolili právě toto ztvárnění.

Při hře, aktivním zapojení celého člověka, se ale snímají zábrany, masky a člověk ztrácí kontrolu. Dalo by se říci, že jaksi propadá ději. Ponoření se do textu rozšiřuje vnímání a obohacuje jej o zkušenosti své i ostatními účastníky sdílené, byť původní text už nemusí mít účastníci plně na zřeteli. Tento jev bylo lze poznat v závěrečném shrnutí dojmů jednotlivými účastníky, když někteří uvedli, že už se vlastně ani nesoustředili na text Písma.

Šlo o „setkání“ v mnoha úrovních smyslu slova: bylo to setkání s biblí, s ostatními nás samých se sebou. A během celé doby, především samozřejmě při závěrečných scénkách, kdy jsme měli sami inscenovat odchod a případně návrat, jsme zažili hromadu nenucené legrace.

Setkání s bibliodramatem tak bylo krásným úvodem do svatopostní doby. Učilo nás roztrhnout šat, snad i srdce (Joel 2, 13: „Roztrhněte svá srdce, ne oděv, navraťte se k Hospodinu, svému Bohu, neboť je milostivý a plný slitování, shovívavý a nejvýš milosrdný. Jímá ho lítost nad každým zlem.), a vyjít k bližnímu a k Bohu. Jsem si jistý, že se k textu ještě jednou vrátíme, tentokrát s důrazem na „návrat“.

O bibliodramatu lze v češtině více najít zde.



Žádné komentáře:

Okomentovat